Pracovní přilba

Přilba nebo také helma je ochranná pomůcka chránící hlavu před zraněním a nárazy.

Přilba se jako ochrana hlavy začala používat již ve středověku, a to zejména ve vojenském prostředí. V dnešní době patří přilba k základní výstroji nejen vojáků, ale i pracovníků ve výrobě, stavebnictví nebo při práci ve výškách, ale i u motocyklistů a cyklistů, anebo při sportech (např. lední hokej, horolezectví, lyžování). Pro každý účel je určena jiná přilba, která se řídí normami pro dané použití.

EN 397 je evropská norma, která stanoví požadavky a zkušební metody pro průmyslové ochranné přilby. Mezi povinné požadavky této normy, které se uplatňují pro obecné použití ochranné přilby v průmyslu, patří zejména tlumení nárazu a odolnost proti průrazu při různých podmínkách klimatizování. Nepovinné požadavky této normy jsou zařazeny pro uplatnění pouze tam, kde je výrobce výslovně deklaruje, jsou to například elektro-izolační vlastnosti nebo příčná deformace.

Horolezecká respektive sportovní přilba se řídí normou EN 12492, některé pracovní přilby splňují i tuto normu. Pro práci ve výškách nebo arboristice musí být použita přilba certifikovaná EN 397.

Přilba se skládá z těchto částí:
-  skelet nebo také skořepina, která chrání vrchní část hlavy, odráží sílu působící na přilbu.
-  polstrování je výplň skeletu, která tlumí vnější sílu, zároveň ale umožňuje pohodlné nasazení a nošení přilby.
-  obvodový pás může být součástí polstrování, plní funkci čelenky, díky němu přilba sedí na hlavě. Ke skeletu je připevněn minimálně 4 body uchycení.
-  systém pro nastavení velikosti slouží k nastavení velikosti přilby, aby správně držela na hlavě, ale třeba i například ke změně velikosti v případě nošení čepice.
-  podbradní pásek vede pod bradou, spojuje se přezkou a zaručuje, že přilba z hlavy nespadne.
-  větrací otvory zabraňují pocení a přehřívání hlavy v přilbě. Rovnoměrně umístěné otvory jsou opatřeny jemnou síťkou, která zabraňuje vlétnutí hmyzu, kamení apod.

Průmyslová přilba může být také doplněna o chránič sluchu, který se řídí normou EN 352, nebo obličejový štít, který upravuje norma EN 1731.