Důvody k jištění od CRAA.

Důvody k jištění. 

Článek České asociace pro práce ve výškách, z. s.  (CRAA). 
www.craa.cz

Docela by mě zajímalo, jestli se někdo ze čtenářů setkal s názorem „pokud bych se měl před vjezdem na hlavní rozhlédnout, tak všude přijedu moc pozdě“. Stejně tak by mě zajímalo, kdo se setkal s názorem „pokud bych se měl jistit, tak tu práci neudělám ani za týden“. Domnívám se, že zatímco v prvním případě kladně neodpoví nikdo, ve druhém případě by kladných odpovědí bylo mnohem více.

Představa, že „zrovna mně se to stát nemůže“, nebo že „zrovna já nespadnu“, je naprosto scestná. Spadnout může každý. A ani desítky let praxe tomu nezabrání. Padají jak nováčci, tak zkušení mazáci a rutinéři. Nejvíce bývají podceňovány „malé výšky“, krátkodobé jednoduché práce a takové ty poslední dodělávky před koncem směny.

Proč by tedy měl pracovník používat
osobní ochranné prostředky proti pádu?

1. protože musí (právní povinnost),
2. protože jej ochrání,
3. protože mu ušetří čas,
4. protože na tom vydělá,
5. protože mu pomohou.

Důvod č. 1 – právní povinnost

„Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci.“ [§ 106 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb.]

Tím pádem si nesmí počínat tak, aby se ohrozil. Pokud jej není možné ochránit prostředky kolektivní ochrany, jsou mu poskytnuty osobní ochranné pracovní prostředky a je povinen je používat – „zaměstnanec je povinen dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu.“ [§ 106 odst. 4 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb.]

A v případě, že jedná o pracoviště s nebezpečím pádu z výšky (nebo do hloubky) větší než 1,5 m musí být použita ochrana proti pádu – „zaměstnavatel přijímá technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení a zajistí jejich provádění na všech ostatních pracovištích a přístupových komunikacích, pokud leží ve výšce nad 1,5 m nad okolní úrovní, případně pokud pod nimi volná hloubka přesahuje 1,5 m.“ [§ 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb.]

Argument, že to nemohl vědět, neobstojí, neboť „znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění BOZP je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance.“ [§ 106 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb.]

S ohledem na výše uvedené není možné se na pracovišti s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky nejistit.

Důvod č. 2 – ochrana

Účelem osobních ochranných prostředků proti pádu je, kromě jiného, zabránit pracovníkovi dostat se do míst, kde je ohrožen pádem, nebo pádu zabránit a v případě, že dojde k pádu pád bezpečně zachycen. Použití OOP proti pádu zásadním způsobem snižuje riziko pádu.

Je tedy žádoucí se na pracovišti s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky jistit – ne nadarmo se říká, že „lepší blbě viset než dobře spadnout…“

Důvod 3 – úspora času

Na první pohled se to může zdát jako hloupost, uvádět jištění jako úsporu času, když se najdou jedinci, kteří mají pocit, že je jištění zdržuje. V konečném důsledku to ale tak je. Pády z výšky nebo do hloubky nezřídka končí smrtí (což pak časově zaměstná pozůstalé). Ovšem i pády se šťastnějším koncem bývají doprovázeny závažným poraněním.

Nejčastěji se jedná o masivní krvácení, otřes či závažnější poranění mozku, ztráta vědomí, zástava dechu, pneumotorax, zhmoždění měkkých tkání, zlomeniny (zejména lebeční kosti, končetin, pánve, hrudníku, obratlů), poranění páteře a míchy, poranění vnitřních orgánů, průnik cizího tělesa (nabodnutí se na něj) a mnohé další. K uvedeným zraněním nedochází izolovaně, naopak. Pády mají za následek mnohočetná poranění (polytraumata), tedy kombinaci více zranění. 

Jejich léčení si vyžádá relativně hodně času a odstraňování jejich následků do úplného zotavení ještě víc (před pár měsíci jsem řešil jeden pracovní úraz, kdy došlo k pádu pracovníka z výšky menší než tří metrů. Poranění si vyžádalo šestidenní hospitalizaci a pětiměsíční domácí léčení.)

Při porovnání množství neodvedené práce v průběhu pracovní neschopnosti způsobené pádem z výšky či do hloubky (nehledě na nedodělání práce, při níž úraz vznikl) s časem věnovaným na jištění je výhodnější se jistit.

Důvod č. 4 – finanční zisk

Záměrem tohoto článku není zabývat se problematikou nemocenské a bolestného v případě zaviněného pracovního úrazu (záměrné nepoužití OOP proti pádu, které byly pracovníkovi poskytnuty, s nimiž byl seznámen a nutnosti jejich použití byl poučen, je zaviněním ze strany pracovníka), neboť v obecné rovině nelze poskytnout jednoznačnou odpověď. I tak je ale každému jasné, že pokud osoba samostatně výdělečně činná nepracuje, nemá žádný příjem a zaměstnanec, který nepracuje, nedostává odměny. Na pracovní neschopnosti tak finančně tratí.

Pokud si platí úrazové pojištění, zjistí, že cílem pojišťoven je nevyplácet to, co vyloženě nemusí. Jeho pojišťovna vynaloží mnoho úsilí, aby nalezla něco, co by bylo možné vyložit jako porušení pojistných podmínek. A nepoužití OOP proti pádu na pracovišti s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky bude pojišťovna chápat jako porušení pojistných podmínek.

Z toho vyplývá, že aby pracovník finančně netratil, je pro něj výhodnější se jistit.

Důvod č. 5 – výpomoc

Kromě toho, že OOP proti pádu chrání pracovníka před pádem či jeho následky, mohou mu být při práci významným pomocníkem. Umožní mu dostat se do míst, kam by se jinak nedostal (např. spustit se pod hranu střechy, do světlíku atp.). Umožní mu získat oporu pro tělo a tedy zaujmout pracovní polohu v místech, kam se je schopen sám dostat nebo se pohybovat, ale jakmile se pustí rukama, aby jimi provedl pracovní úkon, začne padat (např. šikmá střecha, příhradová konstrukce anebo i obyčejný žebřík). Podepření těla nemá význam pouze v prevenci pádu, ale i z hlediska pohodlí. Déletrvající sezení v podřepu na jedné pokrčené noze, zavěšení v jedné ruce či vyrovnávání rovnováhy trupu břišními a zádovými svaly je vysilující a opora v podobě použitého osobního ochranného prostředku proti pádu nabízí při práci úlevu.

Je tedy nasnadě, že OOP proti pádu umožní zaujmout pohodlnější pracovní polohu a proto je lepší se jistit.

To byla teorie, teď trochu praxe. Použití nevhodných OOP proti pádu při práci opravdu zdržuje. Nevhodnými OOP proti pádu se rozumí:

- OOP určený k jinému účelu (např. jednoduchý zachycovací postroj není vhodný k pracovnímu polohování),

- univerzální OOP (tím, že je prostředek použitelný na desítky činnosti jej většinou činí nevhodným pro déletrvající konkrétní činnost),

- nejlevnější OOP na trhu, navíc pořízený v hobby-marketu (vývoj OOP vyžaduje čas, stejně jako zohlednění připomínek evaluátorů před uvedením finální podoby výrobku na trh. Čas jsou peníze. Co činí levný OOP levným, úspora na materiálu, úspora na výrobě anebo úspora na vývoji a testování?),

- nejdražší OOP na trhu (spousta pracovníků podvědomě nepoužívá poskytnuté drahé OOP, aby se nepoškodily/neznečistily a aby jim dlouho vydržely. Tato zbytečná šetrnost není v případě ochrany proti pádu na místě),

- samotný/samostatný/neúplný OOP (např. polohovací pás s integrovanou spojovací smyčkou postrádá význam, pokud chybí karabina, jíž by se uživatel připojil ke kotevnímu bodu).

Použití OOP proti pádu se pojí s náležitou přípravou. „Vhodný osobní ochranný pracovní prostředek proti pádu, popřípadě pracovní polohovací systém, včetně kotevních míst, musí být určen v technologickém postupu. Pokud se jedná o práce, které zpracování technologického postupu nevyžadují, určí vhodný způsob zajištění proti pádu, respektive pracovního polohování, včetně míst kotvení, odborně způsobilý zaměstnanec pověřený zaměstnavatelem.“ [bod II odst. 5 přílohy k nařízení vlády č. 362/2005 Sb.]

Tedy samotnému provádění prací předchází prohlídka pracoviště, výběr kotevních bodů (míst kotvení) a vhodných OOP proti pádu. A právě od této prohlídky, nezbytné pro zpracování technologického či pracovního postupu, se odvíjí to, zda jištění a použitý OOP proti pádu bude pracovníkovi přínosem či zda mu bude na obtíž. Nic nebrání tomu, aby například namísto opakovaného převazování se z krokve za krokev, nad níž se zrovna pracovník pohybuje, připravil před zahájením práce přenosné poddajné vodorovné kotvení (popruhové kotvicí zařízení s ráčnou coby napínacím mechanismem) podél celé střechy. Je to pouze o přípravě.

Závěrem

Co spadne, to nahoru nepoletí. Proto je lepší nepadat. K tomu slouží osobní ochranné prostředky proti pádu. Ty je nezbytné užívat k účelu, k jakému jsou určeny a používat je v souladu s průvodní dokumentací. Rovněž je žádoucí chápat OOP jako pomůcku, která slouží svému uživateli, ne jako zlo, které mu v práci překáží a podle toho plánovat jejich použití. Teprve pak budou OOP sloužit tak, jak mají, a práci uživateli usnadní.

Autor: Ondřej Belica
Originál: https://craa.cz/2020/10/24/pokud-bychom-se-meli-jistit-tak-tu-praci-neudelame-ani-za-tyden/