40. Mistrovství světa ve stromolezení očima Jirky Vody

Přinášíme exkluzivní reportáž z posledního mistrovství světa ve stromolezení očima Jirky Vody, našeho bronzového medailisty z roku 2015!

První dubnový víkend se v texaském San Antoniu konalo jubilejní 40. Mistrovství světa ve stromolezení. Závodů se zúčastnilo 64 závodníků z celého světa a letošní ročník se po třiceti letech vrátil na místo konání desátého ročníku, do Brackenridge Parku.

Za celou dobu konání šampionátu opustily závody pouze dvakrát Severní Ameriku, poprvé v roce 1998, kdy se soutěžilo v Anglii, a podruhé v roce 2011, kdy se závody konaly v Austrálii. Jak je vidět, závody opouštějí severoamerický kontinent jen velmi zřídka, přičemž důvodem je samozřejmě podstatně obtížnější shánění sponzorů. V letech 1987 a 1988 se závody nekonaly, kvůli problémům s pojištěním lezců. První evropští lezci se závodů zúčastnili až v roce 1994, kdy byla také vytvořena první oficiální kniha pravidel. Rekord v počtu titulů drží Němec Bernd "Beddes" Strasser, který zvítězil celkem devětkrát, naposledy v roce 2012. Ženský rekord drží se čtyřmi tituly Chrissy Spence z Nového Zélandu. Rekord v disciplíně footlock drží s časem 13,65s James Kilpatrick, ženský rekord drží od roku 2015, kdy byla sjednocena výška na 15 metrů, Jamilee Kempton s časem 20,17s. Prvním českým závodníkem byl v roce 2011 David Stejskal.

Pro mě se letos jednalo po Torontu 2013 o druhou účast na Mistrovství světa. Po dost neúspěšné kvalifikaci jsem nakonec skončil na celkovém 36. místě, za což částečně mohla moje "nerozlezenost" po zimě, pravdou je ovšem i to, že konkurence je rok od roku větší a závodníci předvádí opravdu prvotřídní výkony, což se ukázalo nejlépe na složení Masters, které bylo plné nových jmen. Kvalifikací jsem prošel ve skupině s Jamesem Kilpatrickem a Chrissy Spence, jak se ukázalo později - s oběma letošními vítězi.

Do finále se probojovali (podle pořadí v kvalifikaci od pátého místa): Barton Allen Hall (Austrálie), James Kilpatrick (Nový Zéland), Lucas Drews (USA), Jerome Pagni (Francie) a Derrick Martin (USA). Z žen potom: Chrissy Spence (Nový Zéland), Josephine Hedger (UK), Jamilee Kempton (USA). Lezlo se na stromě vskutku impozantních rozměrů a dokončit ve stanoveném limitu se podařilo pouze Jamesi Kilpatrickovi a Bartonu Allenovi Hallovi, který mimochodem lezl na novém Spider Jacku, a pouze o několik bodů skončil nakonec na druhém místě, za Jamesem. V kategorii žen získala svůj čtvrtý titul Chrissy Spence, která dokázala dokonale využít svých dlouholetých závodních zkušeností a po závodní pauze se tak vrátit v plné parádě.

Příští ročník se přesune do města Washington.

Využili jsme příležitosti a Jirkovi položili pár otázek:

1. Jaká byla cesta? Navštívil jsi i něco jiného než stromolezecké závody?

V Texasu jsem strávil jen něco přes týden, kdy se všechno točilo hlavně kolem závodů, takže kromě pár workshopů a extrémně pálivých Chilli con Carne jsem toho moc nestihl. Samotná cesta byla hodně zajímavá. Kvůli karabinám v příručním zavazadle mě nepustili do letadla a druhý zavazadlo mi pro jistotu ztratili, naštěstí se to stalo na zpáteční cestě, takže kromě zpoždění v podstatě o nic nešlo, i ten batoh se nakonec našel.

2. Popiš nám prosím stručně disciplíny záchrana zraněného a práci v koruně - na jakých stromech byly a v čem oproti našim a evropským závodům vidíš rozdíly?

Disciplíny byly připraveny na mohutných tisovcích. Záchrana simulovala situaci, kdy se lezci používajícímu SRT a Rope Wrench vylomila větev přesměrování a on zůstal viset v laně s vylomenou větví zamotanou v laně nad sebou, v bezvědomí. Na stromě bylo kromě jeho lana nainstalováno ještě výstupové lano pro případ záchrany, takže hlavní problém spočíval v zajištění visící větve. Systém zraněného byl v pořádku, takže s jeho transportem na zem problém nebyl.

Na práci v koruně jsem zaznamenal jedinou odlišnost, a sice bodovaný limbwalk, kdy se lezci postupně odčítaly body podle zatížení větve, což rozhodčí sledovali na měřáku s číselníkem.

Jinak moc rozdílů není, jede se podle stejných pravidel a Mistrovství světa i Evropy připravuje podobná parta lidí.

3. Která disciplína se ti nejvíce líbila po závodnické stránce a proč?

Nejvíc jsem si užil finále, strom byl opravdu kolosálních rozměrů a při odlezech do krajních stanovišť se lezci dostávali téměř mezi diváky, když zvonili na zvonky snad metr nad zemí. Taky bylo zajímavé sledovat různou strategii lezců, protože jenom dostat se z jedné strany stromu na druhou byl docela problém.

Z ostatních věcí mi utkvěl head to head footlock, ze kterého umějí Američané udělat opravdovou show.

4. Jaká byla organizace a atmosféra na závodech?

Všechno běželo podle plánu, což je v takovém počtu lidí od pořadatelů úctyhodný výkon. Na některých disciplínách byli dokonce stejní rozhodčí jako před třiceti lety, kdy se tam MS konalo naposledy :-) No a atmosféra byla tradičně fajn!

5. Jaký systém jsi použil na výstup a co jako pracovní set?

Oproti loňskému roku jsem byl nucen změnit výstupový set, kvůli problémům s Buddym (DMM) jako výstupovým blokantem. Nahradil jsem ho Micro Traxionem od Petzlu, který mám jako druhé jištění nad jumarem. V podstatě jsem se inspiroval systémem Jamese Kilpatricka, který k tomuto setu získal v loňském roce schválení k použití od výrobce.

Lezl jsem už tradičně na SpiderJacku od ARTu.

6. Na kolik tě závody vyšly a kdo ti to platil?

Pokud počítám cestu, ubytování a startovné, tak je to něco kolem 30.000kč. Daří se mi fungovat bez sponzorů, takže si to hradím sám.

7. Vidíš nějaký způsob jak finančně pomoct závodníkům jako jsi ty, tedy těm, kteří reprezentují Českou republiku ve stromolezení?

V zahraničí je podpora lezců a sponzoring poměrně běžná věc. Na druhou stranu, u nás se jedná o hodně okrajový sport, který není tolik vidět, a já navíc už několik let ani nikoho neoslovil. Beru to tak, že dokud to jde a baví mě to, můžu sponzorovat sám sebe…

8. Na jaké další závody se chystáš?

Rád bych se zúčastnil první červnový víkend Německého mistrovství, které je letos poměrně blízko, nedaleko Drážďan. Pokud to vyjde, chtěl bych se podívat i na Slovensko kolem 18. června. No a potom samozřejmě Mistrovství Evropy začátkem července v Praze ve Stromovce!

9. Kde je nejlepší líheň českých stromolezců?

Zajímavá otázka… mám pocit, že drsné podmínky Vysočiny s věčně klouzajícími větvemi a stromy bizarních tvarů, zahalenými celoročně v mlhách, nutí stromolezce k zoufalému posouvání vlastních limitů ;-) Na druhou stranu v naší malé republice se dá asi vylíhnout kdekoliv, důležitější je potkat ty správné lidi a nepřestávat se lezením bavit!

10. Nakupuješ rád u worksafety.cz? :-)

Teď to bude vypadat jako PR článek :-) ale… ano, velmi rád. Líbí se mi, že se snažíte vyvíjet, váš přístup k zákazníkovi je příkladný a jste v obraze. Nemám důvod nakupovat jinde.