Průvodce Via Ferrata aneb zajištěné cesty pro každého
Worksafety.cz zahajuje seriál o cestách via ferrata. Začínáme obecným seznámením.
Seriál via ferrata obsahuje tyto témata:
Základní vybavení pro via ferrata.
Tipy na ferraty v ČR i okolí.
České ferraty zblízka: Bečov nad Teplou, Seifertova via ferrata v Nových Hamrech, Poustevna, Cakle, Vodní brána, Kočičí kameny, Slánská hora, Tábor, Bečov nad Teplou, Pastýřská stěna, Bechyně – Zářečí, Liberec, Vír.
Máte-li jakoukoli otázku či připomínku k tomuto tématu, neváhejte nás kontaktovat.
S přicházejícím létem jsme si pro Vás připravili sérii článků věnující se známým zajištěným cestám, tzv. ferratám. Někteří z Vás si již třeba podobný výlet do přírody spojený s náročnějšími výstupy plánují, ať už na víkend, nebo i na delší dovolenou. Kouzlo hor a kontakt s přírodou je totiž pro velkou část obyvatel Evropy vyhledávanou relaxací v dnešním uspěchaném světě.
Velice populární a oblíbenou aktivitou se v posledních letech stala turistika na tzv. via ferrata, česky zajištěných cestách. Zajišťují se cesty v náročném horském terénu, a to např. ocelovými lany, skobami, řetězy, železnými žebříky, případně dalšími prostředky. Cílem takových úprav je zvýšení bezpečnosti procházejících osob.
Historie ferrat má více jak 150-i letou tradici. První písemná zmínka o zbudování zajištěné cesty se datuje roku 1834, kdy byla pod taktovkou Fridricha Simony postavena první zajištěná cesta, která vedla na Dachstein v Německu. Ta byla zajištěna ocelovými kolíky, kruhy a tlustým, přes 140 metrů dlouhým konopným lanem. Za počátek moderních zajištěných cest bývá považována první světová válka. Rakousko-Uhersko vedlo v jižním Tyrolsku a na území dnešního Slovinska poziční válku proti Itálii a bojovalo se doslova o každý vrchol. To zároveň vyžadovalo vybudování přístupových cest pro přesun vojenské techniky. Rakouští i italští vojáci tak budovali ve stěnách dolomitských vrcholů žebříky, dolovali galerie a tunely a exponovaná místa opatřovali lany. Zajištěné cesty umožňovaly a usnadňovaly vojákům výstupy k jejich stanovištím a táborům. Spousta cest, které byly vytvořeny v 19. století, jsou využívány dodnes.
Via ferrata mohou procházet jak začátečníci, tak zkušení horalové. Důležité je si zvolit správnou obtížnost cest, která se určuje dle obtížností nejtěžšího místa, jeho délkou, ale i celkovou délkou cesty. Například v České republice je obtížnost via ferrat označována písmeny A, B, C, D, E, F, kdy písmeno A znamená nejlehčí obtížnost a písmeno F nejtěžší obtížnost. U našich sousedů v Rakousku jsou via ferrata, tedy Klettersteig, taktéž označovány písmeny, a to od A do E. Italové zvolili nově ke svému značení písmen F - snadné, MD - středně obtížné, D - obtížné, MOD - velmi obtížné, ED - extrémně obtížné. Dále je nutné zohlednit zkušenosti a fyzické zdatnosti lezce. Dříve, než se rozhodnete vyrazit na některou z ferrat, je nutné si uvědomit, že klíčovým faktorem je nejen prostudování dané lokality, ale také kvalitní sportovní vybavení na zdolání dané ferraty.
V seriálu via ferrata se můžete těšit na tyto články:
Základní vybavení pro via ferrata.
Tipy na ferraty v ČR i okolí.
České ferraty zblízka: Vodní brána, Kočičí kameny, Slánská hora, Tábor, Bečov nad Teplou, Pastýřská stěna, Bechyně – Zářečí, Liberec, Vír.
Máte-li jakoukoli otázku či připomínku k tomuto tématu, neváhejte nás kontaktovat.